Od voleb 1992 přes sestavení vlády k rozdělení ČSFR

Sestavení první vlády Václava Klause

Po volbách začala probíhat jednání s vítězem slovenských voleb HZDS o dalším fungování státu. ODS si dala cíl uzavřít tato jednání do ustavující schůze Federálního shromáždění 24. 6. 1992. ODS je stále pro zachování federace, ale její osud záleží především na vůli slovenské strany. Vítěz voleb HZDS ústy svého předsedy Vladimíra Mečiara dalo rychle najevo, že o funkční federaci nestojí, že má maximální zájem o co nejsamostatnější fungování Slovenska. Jako své nejbližší kroky ohlásilo přijetí deklarace o svrchovanosti Slovenska, vyhlášení slovenské ústavy včetně funkce slovenského prezidenta, zánik platnosti federální ústavy na území Slovenska a zachování federálních zákonů, referendum na území Slovenska, které by rozhodlo o případném dalším soužití SR a ČR. Taková situace nebyla pro českou veřejnost přijatelná, a proto ODS začala vyjednávat s HZDS o způsobu rozdělení státu na dva samostatné subjekty a o fungování časově omezené federální vlády a federálního shromáždění. Na společných jednáních bylo rozhodnuto o ustavení desetičlenné federální vlády, ve které česká strana obsadí 5 křesel, přičemž 4 místa obsadí ODS a jedno místo KDU-ČSL. Václav Klaus je navrhován ODS na předsedu české vlády. Česká vláda bude složena z koalice ODS, KDS, ODA a KDU-ČSL. 23. 6. 1992 VR schválila návrh personálního obsazení ze strany ODS (příloha 6) a navrhla Milana Uhdeho na předsedu ČNR a Jiřího Vlacha na jejího místopředsedu. Současně ODS svolává do Prahy na 7. 11. 1992 (původně bylo uvažováno o 26. -27. 9.) svůj III. kongres, aby mohla v tomto vrcholném orgánu projednat nastalou situaci.

Rozdělení federace

K závěrečnému jednání s HZDS o rozdělení Československa došlo 23. 6. 1992 v Bratislavě, kde bylo dohodnuto, že Federálnímu shromáždění bude navržen zákon o zániku federace. Trpělivými jednáními a nekladením si maximalistických požadavků bylo dosaženo řízeného pokojného rozdělení státu, který proběhl zcela ojedinělým způsobem, přinášejícím minimální škodu oběma stranám a vytvořil dobré podmínky pro budoucí spolupráci. Bylo to nejlepší možné východisko z dva a půl roku trvající traumatizující situace, se stále slabší ochotou, zejména slovenské strany, podílet se na společném životě. ODS ve volební kampani občanům slibovala, že bude-li nutné rozdělit stát, dokáže tak učinit "bez rozbíjení talířů". Tento svůj slib splnila.

Poslanci v ČNR se podílejí na tvorbě nové ústavy a na přípravě dalších zákonů, které je třeba přijmout v souvislosti se zánikem federace. K ústavě přijímá VR usnesení 5. 9. 1992, ve kterém upřednostňuje kvalitu nad rychlostí, její účinnost však předpokládá od 1. 1. 1993. Jako základní principy navrhuje dvoukomorový parlamentní systém, přičemž druhá komora (Senát) bude přechodně tvořena poslanci současného FS zvolenými v České republice. Byla to reakce na nastalou politickou situaci, kdy bylo potřeba, aby federální poslanci souhlasili se zákonem o rozdělení státu, ale zánik FS je současně nevyřadil z politického života. V mnoha případech šlo o opravdu výrazné politiky a bylo škoda, že jejich hlas nebude v zákonodárném sboru slyšet. Tento záměr se nepodařilo realizovat - také pro odpor ze strany ODA, která ve volbách do FS neuspěla a neměla tudíž na tomto řešení žádný zájem. Federální poslanci se po určitou dobu cítili býti obětováni, ještě v průběhu roku 1993 se scházeli jako klub a přijímali usnesení, která postupovali VR. Na jejich aktivity již 20. 10. 1992 reagovala VR: "VR se znepokojením sleduje neodpovědná vystupování některých poslanců, která ohrožují vnitřní integritu ODS." ODS se snažila jejich schopností využít na jiných místech a v jiných funkcích, u řady se to podařilo. Mnozí z nich se v dalších volbách, ať už do PS nebo do Senátu, do politiky vrátili. Z dílny ODS pocházel také návrh zákona o tzv. "klouzavém mandátu", který by umožnil, aby poslanec - člen vlády po dobu výkonu své vládní funkce byl nahražen náhradníkem. Tento návrh sledoval neoslabování pozic vládních stran při práci ve výborech, ze kterých jsou členové vlády osvobozeni. S tímto návrhem ODS neuspěla, byl to problém, který se dotýkal hlavně jí jako nejsilnější vládní strany s největším počtem ministrů, a proto pro něj nenašla podporu, i když tento návrh připravila opakovaně.

III. kongres ODS

III. kongres ODS proběhl v Praze 7. 11 1992 (příloha 1). Vyslovil podporu vedení ODS a vládě ČR při jednání se slovenskou stranou o dělení ČSFR. Přijal usnesení k rozdělení ODS na dva subjekty, českou a slovenskou ODS. Zavedl do obvyklého průběhu kongresu novinku v podobě předkongresové práce sekce stanov, která připravuje kongresu k rozhodnutí již celorepublikově prodiskutované stanovisko. Tento model značně urychlil a zpružnil práci kongresu a vytvořil prostor pro politickou diskusi. Kongres dále schválil, že předsedu ODS zastupují výkonný místopředseda a 3 místopředsedové, rozšířil zástupce ve VR o dalšího zástupce z každého kraje, byla zrušena funkce tajemníka. Dramatická byla volba výkonného místopředsedy. VR navrhla na tuto funkci P. Havlíka, který však ve volbě prohrál s P. Čermákem, jenž pro mnohé překvapivě přijal návrh z pléna, stejně se zachoval i M. Macek. Místopředsedy se stali J. Zieleniec, J. Stráský a J. Vlach. M. Macek neuspěl ani ve volbě na výkonného místopředsedu ani ve volbě na místopředsedu.

P. Havlík opouští Hlavní kancelář ODS. Od 2. 11. 1992 vychází Bulletin ODS, 4 strany formátu A3.

Toto je tisková verze článku, který se nachází na: http://www.odsostrava.cz/kronika-ods/od-voleb-1992-pres-sestaveni-vlady-k-rozdeleni-csfr.aspx