Od mimořádných voleb 1998 k tolerančnímu patentu

Sestavení menšinové vlády ČSSD

Ve volbách do PS ve dne 19.- 20. 6. 1998 ODS získala 27, 74 % hlasů a 63 mandáty (příloha 3). Stala se po sociální demokracii druhou nejsilnější stranou. Nepotvrdilo se, že ODS ztratila významnější část svých voličů. ODS okamžitě po volbách začíná jednat o sestavení většinové vlády společně s KDU-ČSL a US (celkově 102 mandáty). 24. 6. 1998 proběhla jednání s představiteli obou stran. ODS je přesvědčena, že k takové koalici je zapotřebí se oprostit od osobních aspektů a věnovat se věcným programovým záležitostem. Bohužel v jednáních ODS narazila na neochotu k sestavení většinové pravicové vlády, zejména od politiků strany lidové.

Prezident Havel a předseda KDU-ČSL J. Lux se pokoušeli vytlačit ODS do opozice preferováním koalice mezi ČSSD, KDU-ČSL a US. Miloš Zeman nabídl malým stranám pro usnadnění jednání velké ústupky při sestavování vlády - polovinu vládních křesel a J. Luxovi místo premiéra. KDU-ČSL podmiňuje svůj vstup do vlády ČSSD vládní účastí US. Ta byla ve svém postoji nejednotná, křídlo v čele s V. Mlynářem toto řešení podporovalo, druhé, reprezentované J. Rumlem, odmítalo. Tento postoj nakonec převážil. Předseda US J. Ruml si za tento postoj vysloužil nelibost jak M. Zemana, tak J. Luxe.

Hrozilo, že jednání o sestavení vlády se potáhne a bude prohlubovat zjitřenou atmosféru ve společnosti. Proto v zájmu politické stability v zemi 9. 7. 1998 podepisuje ODS s ČSSD smlouvu o politické stabilitě. V. Klaus na tiskové konferenci po jejím podpisu ji nazval Opoziční smlouvou: tento název se pak ujal jako obsahová zkratka. Na jejím základě vzniká menšinová vláda ČSSD.

Z preambule Opoziční smlouvy: "Výše jmenované strany, u vědomí hrozby politické nestability a v zájmu zachování základních demokratických principů, vědomy si odpovědnosti dané jim voliči, vědomy si odpovědnosti za zajištění dlouhodobé politické stability v České republice a za pokračování ekonomické a společenské transformace započaté v listopadu 1989 a vědomy si dále odpovědnosti za postavení České republiky ve světě, uzavírají mezi sebou tuto smlouvu o vytvoření stabilního politického prostředí v České republice."

Podpisu smlouvy se za obě strany účastnili předsedové, místopředsedové a předsedové klubů v PS a Senátu, za ČSSD to byli M. Zeman, P. Buzková, S. Gross, V. Schrom, I. Svoboda, Z. Škromach, V. Špidla, Z. Vojíř, za ODS V. Klaus, M. Beneš, L. Benešová, M. Kondr, I. Langer, M. Macek, V. Tlustý. ODS umožnila vyslovení důvěry vládě svou neúčastí na tomto hlasování (shodným postupem - odchodem ČSSD ze sněmovny - byla v r. 1996 schválena Klausova menšinová vláda). Na základě smlouvy má ODS právo obsadit posty s kontrolní mocí vůči vládě: předsedy obou parlamentních komor, předsedu rozpočtového výboru v PS, prezidenta NKÚ. Obě strany se ve smlouvě zavázaly, že po dobu volebního období PS žádná z nich nevyvolá hlasování o nedůvěře vládě ani nevyužije ústavních možností k rozpuštění sněmovny. Budou-li takové návrhy předloženy jiným subjektem, nepodpoří je hlasováním. Zavázaly se také, že po do dobu trvání této smlouvy neuzavřou koalici nebo dohodu s další politickou stranou, která by znamenala vstup této strany do vlády. Ve smlouvě se obě smluvní strany zavázaly k předložení návrhu takových úprav Ústavy a dalších zákonů, které přesněji vymezí kompetence jednotlivých ústavních orgánů, postupů při jejich ustavení, a v souladu s ústavními principy ČR posílí význam soutěže politických stran. Smlouva je vypověditelná pro porušení kteréhokoliv bodu. Zakotvuje i mechanismus pro případ řešení sporů. Smlouva nezavazuje ODS k podpoře návrhů zákonů předložených vládou. Opoziční smlouva byla před jejím podpisem 8. 7. 1998 schválena VR. Hned od samého počátku existence opoziční smlouvy se začaly ostatní politické strany pokoušet o její rozporování a dávat jí jiný význam a obsah. K této interpretaci se přidávala ve velké míře média. Takovéto hodnocení opoziční smlouvy se přenášelo dovnitř ODS, která po opadnutí nadšení nad výsledky voleb opoziční smlouvu obtížně vstřebávala a obtížně si zvykala na postavení ODS mimo vládu i na postavení mimo spojenectví s tradičními partnery. Každý další problém přispíval k prohloubení negativního náhledu na opoziční smlouvu.

Komunální a senátní volby 1998

Okamžitě po skončení voleb do PS začala příprava podzimních komunálních a doplňovacích voleb do Senátu (příloha 3). Vedením volebního štábu byl pověřen M. Říman. Do voleb šla ODS s heslem S námi proti hazardu.Ve volební kampani byla ODS napadána za všech stran, k napadání byla využívána opoziční smlouva i některé volební prostředky použité ODS. Megaboard na Letné s portrétem Klause, který silně provokoval i samotnou ODS, několikrát potrhal vítr a jednou byl rozřezán neznámým vandalem. Kritizován byl i plakát pro volby s portrétem Klause v pozadí se šedivým portrétem M. Zemana a použité heslo Myslíme jinak. Ve volbách ODS ztratila tři senátní obvody v Praze a tři její výrazní politici odcházejí z profesionální politiky (M. Kondr, V. Mencl, J. Koukal). Ve volbách do obecních zastupitelstev získala ODS nejvyšší počet 24,7% hlasů voličů ze všech kandidujících politických stran. Kandidovala v jedné pětině obcí. Volební úspěch zaznamenala hlavně ve statutárních a větších městech. 12.12. 1998 se uskutečnilo v Praze na Žofíně setkání primátorů a starostů ODS. Vítězství D. Lastovecké v senátních volbách v Brně bylo napadeno ČSSD u soudu a dostalo se až na jednání Ústavního soudu, který 18. 2. 1999 její vítězství potvrdil.

Od Opoziční smlouvy k Toleračnímu patentu

V červenci 1998 bylo rozhodnuto o sestavení stínové vlády k termínu zahájení činnosti Poslanecké sněmovny po parlamentních prázdninách. Její personální složení bylo představeno na jednání VR 26. 9. 1998 v Luhačovicích (příloha 6).

Státní rozpočet pro rok 1999 ODS nepodpořila, ČSSD učinila o státním rozpočtu dohodu s KDU-ČSL. Od 1. 1. 1999 je hlavním manažerem ODS V. Mencl.

Náladu v ODS silně krátkodobě ovlivnil zásah NATO v Jugoslávii. Vedení ODS bylo názoru, že bombardování albánsko-slovanský balkánský konflikt nevyřeší a že je třeba hledat řešení především politickou cestou. Někteří naši členové pod vlivem médií, která výroky představitelů ODS posouvala, tento názor mylně pokládali za výraz nedostatečné loajality ODS k NATO. Dnešní albánsko-makedonský konflikt ukazuje, že celá situace na Balkáně je složitější, než její zjednodušené posuzování z jara 1999, a názorům ODS dává bohužel za pravdu.

Někteří členové ODS začali postupem času pokládat opoziční smlouvu za ODS svazující, ČSSD obviňovali z jejího zneužívání. Kritika způsobu vládnutí ČSSD sílila jak uvnitř ODS, tak v celé společnosti. ODS připravuje analýzu současného stavu a návrhy jejího řešení, které představuje na I. ideové konferenci 29. - 30. 5. 1999 v Praze s názvem "Co dělat se zemí, kde se již dva roky nevládne". Své představy o pravicové vládě se ODS nevzdává.

Po celý rok 1999 se snaží dosáhnout lepšího vztahu s KDU-ČSL a US, bohužel výroky svých představitelů dává KDU-ČSL najevo, že zájem o vládní spolupráci s ODS nemá. ODS pokračuje v hledání funkčnějšího vládního modelu, její malá část uvažuje dokonce o koalici ODS-ČSSD (M. Macek, 5. 5. 1999), což vyvolává v ODS většinou odmítavou reakci.

Senátor V. Benda, dlouholetý významný politik KDS a později ODS, zemřel 2. června 1999. Jeho odchod vyvolal doplňkové volby do Senátu. Výběr kandidáta byl částí především pražské ODS vnímán jako nešťastný. Přesto, že na sněmu volitelů volebního obvodu zvítězil starosta městské části Praha 1 J. Burgermeister, VR doporučila za kandidátku do Senátu herečku J. Jiráskovou. Ve volbách proti silnému kandidátovi V. Fischerovi, vybavenému podstatně větším množstvím volebních prostředků a využívajícím momentální nálady proti ODS, skončila J. Jirásková jako druhá se ziskem pouhých 12% hlasů. Částečně kritizován byl i styl kampaně, především inzerát v Mladé frontě Dnes a Lidových novinách.

Ve dnech 4 .- 5. 12. 1999 se v Liberci konal X. kongres ODS. Hlavním tématem diskusí na kongresu byla Opoziční smlouva a možnost sestavení většinové vlády - usnesením kongres zavázal vedení strany k vytvoření vlády supervelké koalice - a ideové zakotvení ODS. Ve volbách byl potvrzen V. Klaus v roli předsedy, na místech místopředsedů došlo k jedné změně, místo M. Beneše byl zvolen P. Nečas (příloha 1). Hosty na kongresu byli předsedové KDU-ČSL, US, ODA, DEU. Kongres se odehrával ještě v atmosféře vyvolané akcemi výzvy "Děkujeme, odejděte" vzniklé při příležitosti 10. výročí 17. 11. 1989 z iniciativy některých bývalých studentských vůdců. Byla zaměřena proti politickým stranám, Opoziční smlouvě a proti všem politikům působícím v politice delší dobu. Požadovala zejména odstoupení M. Zemana a V. Klause, zpočátku i V. Havla.

Ve snaze najít společné zájmy všech demokratických stran a vytvořit politické klima pro rychlá a solidní řešení problémů společnosti vyvolala ODS řadu jednání, která měla vést k ustavení většinové vlády složené ze všech čtyř demokratických politických stran zastoupených v PS. Tento koncept však US a KDU-ČSL odmítly, pokračovaly v taktice tlaku na vypovězení Opoziční smlouvy, čímž se situace vracela do povolebního období v roce 1998. Na tuto situaci musela ODS reagovat, aby zabránila hrozícímu pokračování chaosu.

Toleranční patent

Problémem pro ODS se stalo projednávání státního rozpočtu pro rok 2000. Na rostoucí deficit veřejných financí a zadlužování země musela ODS reagovat. V obtížných politických jednáních s ČSSD dosáhla 26. 1. 2000 přijetí pěti dohod tzv. Tolerančního patentu, které jsou souhrnem podmínek další tolerance menšinové vlády ze strany ODS. Po podpisu Tolerančního patentu, který zavazoval vládu k úsporné rozpočtové politice, mohla ODS vyslovit svůj souhlas s návrhem státního rozpočtu pro rok 2000 a ukončit tak rozpočtové provizórium. Nepodařilo se prosadit odložení voleb do krajů na rok 2002, i když sami vyjednávači připustili, že reforma a zákony s ní související nejsou dostatečně připraveny. ČSSD měla pocit, že od tohoto svého závazku již nemůže odstoupit. Slabé výsledky voleb ČSSD v těchto volbách ukázaly, že by byla učinila lépe, kdyby v tomto bodě s ODS souhlasila. Po schválení státního rozpočtu pro rok 2000 a přijetí Tolerančního patentu byla obměněna vláda, což přispělo k jejímu lepšímu obrazu i ve veřejnosti. Na přijetí Tolerančního patentu reagovala členská základna ODS kladně.

Toto je tisková verze článku, který se nachází na: http://www.odsostrava.cz/kronika-ods/od-mimoradnych-voleb-1998-k-tolerancnimu-patentu.aspx