Od voleb na jaře 1996 k Sarajevu

Sestavení menšinové vlády Václava Klause

Ve volbách do PS ODS zvítězila, získala 29,61% hlasů, ODA 6,36% a KDU-ČSL 8,07%, dohromady získaly 99 mandátů v PS (příloha 3). Výsledky voleb neumožnily sestavení většinové vlády. Hned po volbách se začaly šířit personální útoky na jednotlivé představitele ODS, zejména na V. Klause, o kterém se roznesly pověsti, že již nebude pro usnadnění koaličních jednání navržen na předsedu vlády. ODS tyto zprávy odmítla a potvrdila, že jejím kandidátem na předsedu vlády je i nadále V. Klaus. Koaliční jednání byla obtížná, podílel se na nich i prezident republiky. Na těchto jednáních bylo dohodnuto složení vlády (8 ministrů ODS, po čtyřech ODA a KDU-ČSL), ústní "opoziční smlouva": tolerance menšinové vlády ze strany ČSSD jako jediné další demokratické parlamentní strany, výměnou za vedení PS M. Zemanem a rozpočtového výboru J. Wagnerem. Z vlády odchází V. Budínský, K, Dyba, J. Novák, F. Benda, I. Němec a nově přichází M. Říman jako zástupce Moravy. ODS tím chtěla vyslat signál, že s Moravany počítá.

27. 6. 1996 bylo přijato stručné programové prohlášení vlády. Jeho součástí byl zvláštní protokol o zmírnění majetkových křivd církvím. Programovou část ODS hodnotila jako maximum možného ve stávající situaci. Vláda byla jmenována 4. 7. 1996.

První volby do Senátu

ODS podporovala společný termín voleb do Senátu s volbami do PS. Takový návrh byl podporovaný i vládou, prezident však navrhl v prosinci 1995 vyhlásit oddělené volby. ODS doporučila svým ministrům, aby v zájmu stability v zemi proti prezidentovu návrhu neprotestovali. Tímto prezidentovým rozhodnutím se rok 1996 stal rokem s permanentně probíhající volební kampaní, což mělo velmi neblahé důsledky pro atmosféru v zemi i pro výkonnost vlády.

Strategii pro senátní volby jako reakci na výsledek voleb do PS připravovala pracovní skupina složená z K. Dyby, L. Nováka, V. Bendy, J. Koukala a M. Macka. Zmocněncem ODS pro senátní volební kampaň byl VR 29. 6. 1996 jmenován T. Ratiborský. ODS měla připraveno pro volby do Senátu 170 kandidátů (23 bývalých poslanců, 60 komunálních politiků, 11 vysokých státních úředníků a 13 ostatních úředníků). Náš návrh na možnou spolupráci s koaličními partnery při výběru kandidátů do Senátu byl koaličními partnery odmítnut, hledá se tedy možná spolupráce na regionální úrovni. Programovou částí pro volby do Senátu byli pověřeni M. Tošovský, J. Payne, J. Zahradil, V. Tlustý, P. Krejčí. Do senátních voleb jde ODS s volebním poselstvím "Řád a pořádek ve svobodné a prosperující společnosti" s tématy řádné hospodaření, péče o potřebné, bezpečí, řádná správa věcí veřejných. Volební kampaň měla svou centrální část, ale její těžiště i obsah spočívaly především na volebních obvodech.

Jako nezávislí kandidovali po svém neúspěchu v primárních volbách dva členové ODS, F. Pillman a L. Rubáš. ODS je pro toto porušení loajality k demokratickému rozhodování ODS o výběru kandidátů nepostihovala a nechala rozhodnutí na voličích. Žádný z nich z nich se nedostal ani do druhého kola voleb.

Volební kampaň ODS do Senátu byla zahájena v Brně 24. 10. 1996, kde V. Klaus pronesl projev, ve kterém hovořil o nutnosti vytvoření politických podmínek pro pokračování transformace a o tom, že složení Senátu bude hrát v budoucím vývoji státu významnou úlohu:

"Důsledkem politické konstelace, vzniklé v naší zemi po jarních volbách, je úloha prvního novodobého českého Senátu mimořádně velká. Jeho úkolem bude nedopustit revizi našeho doposud úspěšného polistopadového transformačního procesu, zabránit nezodpovědnému sociálně-demokratickému experimentování a zejména nedovolit, aby se sám Senát stal svým složením brzdou dalšího vývoje."

V prvním kole senátních voleb zvítězili 4 senátoři, z toho tři za ODS - J. Koukal, M. Kondr, V. Zeman a J. Zahradníček (bývalý člen KDS, člen skupiny vyjednávačů o koalici ODS s KDS ve volbách v r. 1992) za KDU-ČSL v Brně díky podpoře ODS, která stáhla svého - jak se ukázalo po registraci kandidátek - problematického kandidáta. Ostatní kandidáti ODS s výjimkou dvou postoupili do druhého kola. Mezi koly zaznělo prohlášení předsedů koaličních stran, že výsledek 2. kola senátních voleb vytvoří takovou politickou situaci, která dá jasnou šanci na pokračování transformačního procesu: "každá ze tří koaličních stran přesto bude samozřejmě usilovat o maximalizaci svého volebního výsledku, což je fakt, který je zbytečné zakrývat." Budou podporovány dohody, které vzniknou na lokální či místní úrovni mezi koaličními stranami ohledně druhého kola voleb. V rozporu s tímto stanoviskem bylo televizní vystoupení J. Luxe, na kterém namaloval koláč, ve kterém naprostou většinu zaujímala modrá barva ODS. Položil občanům otázku: "A to chcete?" Jeho postoj přispěl nejen k většímu zisku vlastní strany, to by mu ODS nemohla mít za zlé, ale k většímu volebnímu zisku sociální demokracie, protože řada voličů KDU-ČSL dala přednost jejímu kandidátovi před kandidátem ODS. Přesto ODS ve volbách zvítězila s celkovým počtem 32 mandátů.

Narůstající střety v koalici

Vážný střet v koalici nastal záhy po volbách nad přípravou státního rozpočtu pro rok 1997. Koaliční partneři si kladli při jeho projednávání v PS další podmínky, třebaže vládní návrh rozpočtu byl ve vládě schválen i jejich ministry. I tak pro prosazení rozpočtu bylo třeba získat ještě někoho dalšího. Pro rozpočet nakonec ještě hlasovali poslanci sociální demokracie T. Teplík a J. Wagner, kteří byli pro své jednání z ČSSD vyloučeni. ODS pravidelně na svých jednáních hodnotila vztahy v koalici a střety s opozicí, zvláště s ČSSD, které neustále zesilovaly. Bylo uvažováno o všech možných způsobech reakce až po zvažování demise vlády (již v říjnu 1996), vždy však zvítězil pocit odpovědnosti za osud země nad krátkodobým ziskem v podobě silných gest.

V Poslanecké sněmovně se značně zhoršila atmosféra, kde docházelo k častým obstrukcím ze strany republikánů. ODS vyzývá ostatní strany k aktivní spolupráci na zastavení tohoto nebezpečného vývoje. 7. 10. 1996 jako reakci na počínání opozice vydala koaliční trojka prohlášení o tom, že se shoduje na nutnosti zajistit pokračování transformace a přispět ke zvýšení politické kultury respektem vůči úloze opozice. Vyzvala přitom opozici k témuž z její strany, tj. k respektování vlády. Dále se dohodla na snižování dosavadní role státu ve prospěch uplatnění svobodné vůle občanů a vytváření prostoru pro individuální zodpovědnost i lidskou solidaritu. Nad dokumenty se koalice shodla, horší byla každodenní práce, kdy bylo patrné, že soudržnost koalice je velice křehká. Ještě se zkomplikovala po odstoupení J. Kalvody ze všech politických postů pro tzv. JUDrgate. (Republikánští poslanci zapátrali v životech poslanců - absolventů právnického studia a u některých zjistili, že neoprávněně používají titul JUDr. J. Kalvoda patřil mezi ně.) Nový předseda ODA M. Žantovský odmítal opakovaně vstoupit do vlády, ve funkci byl však po několika měsících nahrazen J. Skalickým. V období předsednictví M. Žantovského se jako komunikační prostor uvnitř koalice konaly pravidelně koaliční snídaně, na kterých se věci předjednávaly na politické rovině. V lednu a v únoru 1997 se uskutečnily schůzky s ODA o pokračování deregulací. ODS posléze tento způsob projednávání věcí odmítá a trvá na standardním projednávání věcí uvnitř vládní koalice. ODA dvoustranné konference navrhovala dále, tentokrát směrem ke straně lidové.

Balíčky ekonomických opatření

V krátké době po volbách se projevily některé závažné problémy, které měly široký dopad na postavení vlády i ODS. Začaly krachy malých bank, ukázalo se, že rozpočet pro rok 1996 byl ve své výdajové stránce nesplnitelný a bylo třeba v něm hledat úspory. Jeho schválení však někteří ministři koncem roku 1995 podmínili výrazně zvýšenými výdaji ve svých resortech, zejména J. Lux a J. Stráský, a tím donutili ministra financí, aby připravoval rozpočet na horní hranici očekávaných příjmů. Opozice i koaliční partneři se snažili této situace využít pro posílení vlastního vlivu shazováním odpovědnosti za problémové věci na ODS. ČSSD zesílila tlak zejména na ministry Kočárníka a Rumla. ČSSD se netajila úmyslem dostat Kočárníka z vlády, tak oslabit pozici Klause a v důsledku toho dosáhnout pádu jeho vlády.

Počátkem roku 1997 docházelo k aktivizaci odborů na železnici, ve školství, zdravotnictví, vyhrožování stávkami, vstupování a zase vystupování z nich po jednáních s vládou. Bylo to období velice neklidné a náročné. Mezitím se zhoršil vývoj základních makroekonomických ukazatelů, došlo k propadu příjmů státního rozpočtu, k nárůstu vnější nerovnováhy. Bylo rozhodnuto na tento vývoj reagovat přijetím tzv. balíčků, což byl celý soubor opatření v rozpočtové politice státu (restrikce ve výdajové části) i v legislativní oblasti. Balíček byl uveden předsedou vlády, ve kterém se za vládu hlásí k chybám, které se v transformaci odehrály. VR požadovala (19. 4. 1997), aby byl balíček doprovázen personálními změnami ve vládě, a tak mu dodána větší věrohodnost. To se událo na další památné VR v Senohrabech 23.-24. 5. 1997, kde odstoupil I. Kočárník a J. Ruml. Klaus tak ztratil svou vládní oporu I. Kočárníka, který byl obětován, aby vláda dále fungovala. Situace však, jak se později ukázalo, byla i přes tuto obět neudržitelná. Z dnešního pohledu můžeme diskutovat o nutnosti rozsahu balíčků a hlavně o rozsahu příliš restriktivní politiky ČNB, která měla velký dopad do ekonomické sféry. I. Kočárníka po odmítnutí funkce ministra financí J. Weiglem nahradil I. Pilip. Ministrem školství byl jmenován J. Gruša. Na místo ministra vnitra ODS navrhla P. Nečase, který funkci po několika dnech odmítl. J. Ruml zůstává ve funkci ještě několik měsíců. V říjnu 1997 po dlouhých spekulacích je na místo ministra vnitra jmenován J. Vodička a na místo ministra práce a sociálních věci S. Volák.

Zhoršující se atmosféra v ODS

Všechny tyto jevy, široce medializované, měly vliv na stále nervóznější atmosféru v ODS. K jejímu vystupňování přispěl i rozhovor J. Zieleniece pro Mladou frontu Dnes, otištěný 5. 8. 1996 v době nepřítomnosti V. Klause v republice (tento fakt se v ODS obzvlášť kritizoval) o nutnosti většího rozkročení ODS. Rozhovor vyvolal uvnitř ODS velkou diskuzi. Proti sobě stálo stanovisko reprezentované Zieleniecem a některými představiteli KDS o potřebě ODS založené na širším spektru politických názorů, ODS víc líbivé a populistické, a stanovisko o jasném vyhraněném ideovém zakotvení ODS. Mezi zastánci těchto stanovisek probíhala diskuse o zástupných projevech, o tom, zda je v ODS věnována dostatečná pozornost vyhledávání nových osobností a debatě o odborných tématech. Jako by nové osobnosti mohly vzniknout ukázáním prstu a nikoli prezentací výsledků vlastní práce. Zieleniec byl kritizován, že se svými názory nepřichází nejdříve do ODS, ale do médií, a že možná věcná diskuse o jím představených tématech tím byla již od počátku deformována zúžením na osobnostní střet.

VR 12. 8. 1996 konstatovala, že Zieleniecův článek je součástí probíhající otevřené diskuse o povolební situaci včetně analýzy voleb, a o další strategii politiky ODS. Jeho článkem započala série dalších pokusů o prosazení individuální představy o vývoji a fungování ODS. 11. 9. 1997 zveřejnil M. Macek materiál s názvem Věc: Krize důvěry, ve kterém převažoval také nepřiměřeně kritický tón. Prezentován byl zase obvyklým způsobem: nejprve je poskytnut veřejnosti a pak se o něm hovoří v ODS. Výsledkem bylo, že v médiích byla ODS líčena jako strana s vážnými vnitrostranickými problémy. VR se snažila těmto sólovým akcím čelit projednáváním těchto otázek na oficiálních připravených jednáních. Již 11.-12. 10. 1996 jednala VR v Poděbradech na pracovním semináři o závažných vnitropolitických i vnitrostranických tématech: vize a mise ODS, členství ODS, motivace členů, otevření ODS novým lidem, úloha hlavní kanceláře v ODS a manažerské síti, postavení jednotlivých členů užšího vedení ODS, varianty doplnění existující územní struktury ODS, vnitrostranické vztahy uvnitř ODS a osobní zodpovědnost. Jako pracovní orgán zabývající se konkrétními tématy bylo doplnění stanov VII. kongresem o odborné komise. Počátkem listopadu 1997 představil vlastní analýzu strany V. Klaus. M. Macek okamžitě přispěchal s materiálem pod názvem Co dělat.

Další informace

• Na 1. VR po volbách 28.-29. 6. 1996 dal L. Novák k dispozici svou funkci výkonného místopředsedy, stává se předsedou ústavněprávního výboru PS a neměl by dostatek času pro obě funkce. VR jej požádala, aby ve své funkci zůstal až do podzimního kongresu. Svou funkci tiskové mluvčí dala k dispozici i J. Petrová, která byla zvolena poslankyní. T. Ratiborský byl jmenován zmocněncem ODS pro senátní volební kampaň.
• VII. kongres ODS se uskutečnil v Brně ve dnech 7. - 8. 12. 1996 (příloha 1). V diskusi kongresu zaznělo široké spektrum návrhů od nutnosti vyjednat novou koaliční smlouvu až k návrhu na odchod do opozice a nesetrvávat v postavení, které bylo pro ODS stále více trýznivější. Zazněly návrhy na fungování ODS a na jeho zlepšení. Všichni 4 místopředsedové byli zvoleni v 1. kole volby, místopředsedou se po několika letech stal opět M. Macek, zvolen byl i I. Pilip, kteří obměnili J. Vlacha a L. Nováka. Funkce výkonného místopředsedy byla zrušena, řídit hlavní kancelář bude od tohoto kongresu hlavní manažer, který má na starosti hlavně organizační záležitosti. Tato funkce nesmí být spojena s funkcí politickou. Byla zřízena funkce hlavního pokladníka jako osoby pro získávání finančních prostředků, do které byla v březnu 1997 jmenována Jana Zemková. Tato funkce se neosvědčila, J. Zemková byla po několika měsících odvolána, a funkce byla IX. kongresem zrušena. Bylo obměněno 7 členů VR.
• Po kongresu VR vydala své programové prohlášení na 2 roky, prioritou je reforma státní správy, pokračování v transformaci, ve zdravotnictví vypracování konceptu individuálních účtů a pokračování v deregulacích.
• Prvním hlavním manažerem se stal 6. 1. 1997 T. Ratiborský, který kvůli této funkci abdikoval na své členství ve VR. M. Macek byl pověřen gescí nad vnitřním chodem ODS, ekonomikou ODS, přípravou volebních kampaní, J. Zieleniec měl na starosti odborné komise, dlouhodobý program, personální záležitosti mimo strukturu ODS, I. Pilip aktuální politické problémy, stykem s médii a zahraničními vztahy, J. Stráský komunální politiku a přípravu reorganizace územního uspořádání státu. 19. 4. 1997 VR odsouhlasila některé organizační změny v řízení ODS, zrušila právní oddělení a místa hospodářek na oblastech, zastavila vydání Bulletinu v stávající podobě. Od 18. 8. 1997 funkci tiskového mluvčího vykonává Václav Musílek, tiskové oddělení dostává novou podobu, vypracovává analýzy tisku a hodnocení mediálních vystoupení představitelů ODS.
• Trvalým tématem koaličních jednání byl i v tomto vládním období vztah církve a státu. ODS žádá členy vlády za ODS, aby přispěli ke komplexními vyřešení vztahů státu a církví s tím, že ODS nevylučuje jistou formu daňových zvýhodnění za předpokladu zavedení prvku registrace přispěvatelů (15. 3. 1997). Odluka státu od církve není skokově možná, je nutné poměrně dlouhé přechodné období.
• 27. 6. 1997 VR zveřejnila, že kandidátem ODS na prezidenta pro další období je Václav Havel.
• K horšící se společenské atmosféře přispěl svým "rudolfínským" projevem i prezident V. Havel. V projevu předneseném 9. 12. 1997. Kritizoval v něm transformaci, společenský vývoj a přinesl pojem "blbá nálada".

Předsarajevská atmosféra

V létě se situace uvnitř koalice chvilku uklidnila, při velkých povodních na Moravě bylo třeba postupovat jednotně a neztrácet v této těžké situaci rozpory čas, ale okamžitě po odeznění povodní se vše vrací do starých kolejí v ještě horší podobě.

Podzim byl poznamenán tlakem ODA na přijetí zákona o krajích, který byl den ode dne silnější. Jeho přijetím bylo podmiňovala ODA své setrvání v koalici. Přijetí tohoto ústavního zákona byl posledním činem koalice, ale vládu stejně nezachránil.

Měsíce říjen a listopad 1997 byly pro ODS mimořádně těžké. Vnitřní situace se nadále komplikovala, mezi členy vedení upadá loajalita vůči ODS, časté jsou úniky informací z jeho jednání. Objevují se prohlášení o tom, který ministr by měl odejít a kdo ho nahradí. Spekulacemi o změnách ve vládě tehdy v kuloárové části svého života strávila ODS hodně času. 23. 10. 1997 odstoupil ze všech svých politických funkcí J. Zieleniec, jako důvod udal problémy ve financování ODS a nedostatečné řešení jejího vnitřního fungování. Proto již nechce nést odpovědnost za stranu. Odstartoval tak dlouhé spekulace o údajném tajném kontě ODS ve Švýcarsku. Na ministra zahraničí byl okamžitě navržen J. Šedivý. KDU-ČSL reagovala na nastalou situaci 24. 10. 1997 požadavkem vypracování nového programového prohlášení vlády a předstoupením s ní před PS. Pro kontrolu hospodaření VR 8. 11. 1997 jmenovala pracovní skupinu ve složení Rosch, Sobotka, Vystrčil, Kondr, Ratiborský, Macek a uložila jí, aby do příští VR vypracovala materiál o financování ODS. Usnesla se zároveň, že v případě, nebude-li zjištěn faktický dárce anonymních darů, budou tyto věnovány na humanitární účely. 27. 11. 1997 se na mimořádné tiskové konferenci k daru 7,5 mil. Kč přihlásil Milan Šrejber, sdělil, že jde o dar společnosti Moravia Steel. K politické odpovědnosti za nesprávné vykázání daru se přihlásil L. Novák, který vzal veškerou vinu na sebe. Prohlásil, že nikdo z vedení strany nebyl o této věci informován. Vyvodil ze svého pochybení vážné osobní důsledky a 2. 12. 1997 se vzdal svého poslaneckého mandátu. V roce 1998 byl L. Novák vzat na několik týdnů kvůli šetření této věci do vazby, byl souzen. Soud vynesl osvobozující rozsudek.

Večer 27. 11. 1997 se schází grémium ODS a reaguje prohlášením na zveřejněné informace, ve kterém se přiznává, že "...celou záležitost podcenilo a že přes nedůvěryhodnost údajných dárců důsledně netrvalo na objasnění celé záležitosti. Doporučuje VR, aby finanční částka v této výši byla poslána na povodňové konto." Současně vyzvalo ministra financí, aby veřejnosti zpřístupnil dostupná fakta o přípravě a průběhu privatizace ve všech případech, u nichž se objevily ve sdělovacích prostředcích významné pochybnosti, aby byla ukázána jejich korektnost.

Všichni členové vedení nabídnou své informace na nejbližším kongresu ODS, byla snaha konání kongresu urychlit. Toto prohlášení přečetl Jan Stráský druhý den na tiskové konferenci.

Klaus po grémiu odlétá do Sarajeva, kde se konalo zasedání Středoevropské iniciativy. Před odletem se všech ptal, zda může odletět, zda se tady něco mimořádného neodehraje. Byl ujištěn, že může odletět bez obav.