Předmluva

Předmluva slouží k tomu, aby autor zdůvodnil, proč své dílo předkládá veřejnosti ke čtení a ti nejcyničtější pisálkové se dokonce snaží napovědět něco o obsahu psaného a obhájit jeho existenci. Vzhledem k tomu, že naprostá většina rozumných čtenářů předmluvy zásadně nečte, nedostává se jim ani návodu, jak mají toto dílo číst a jak je chápat. To je ono, to je pravý význam předmluvy: jak máš, čtenáři, dílo chápat! Oscar Wilde toto dilema (sice ve vztahu k ženám, ale to je totéž – žena je přece otevřená kniha), řeší tak, že „ženy jsou na to, abychom je milovali, a ne, abychom je chápali.“ Pokud, čtenáři uposlechneš klasika a pojmeš vztah k tomuto spisku obdobně, máte oba vyhráno – Ty i autor. Ostatně jistě Ti v předcházejících řádcích neuniklo, že jsem Vám, čtenářům, přisoudil epiteton „rozumný“. Zůstaň jím tedy a pak pochopíš pohnutky mého činu. Mohu si za to sám, protože jsem na nabídku, abych sepsal a dále vedl kroniku Oblastního sdružení ODS v Ostravě, bezelstně přikývl. Jsem zvyklý plnit stranické úkoly bez odmluvy, beze zbytku a co nejlépe. A tak jsem v symbióze s archívem a se svou stranou pak strávil dva roky. Takového vzepětí není schopen ani ten nejobětavější poslanec či aktivista, ale nestěžuji si, ani se nechci vytahovat, ani se vám nechci vyplakat na rameni. K tomu archívu, jehož hmotnost se počítá na metráky, sluší připomenout, že za jeho vznik a zachování vděčíme Pavlu Hamzovi a za jeho údržbu a další rozhojňování dvěma ženám v oblastní kanceláři, Heleně Kubíčkové a Markétě Bělkové, jejichž pomoc a tichá, téměř pietní, účast s mým nelehkým údělem mi pomáhala udržovat dobrou mysl a potřebný nadhled. Čtěte a suďte přísně, ale spravedlivě, jak se obvykle říká. Historia magistra vitae – historie je učitelkou života – praví Cicero, který jako první v římské literatuře předkládá teorii spisování dějin a ty jsou jako první podle něho „opus oratorium maximum“ – vrcholným uměleckým dílem. Tak vysoké ambice jsem si nekladl (ostatně mou doménou je spíše milostná poezie) a tak jsem se poohlédl po vzorech. Žádný sepisovač historie, pověstí, kronik či pamětí nevyhovoval, uposlechl jsem tedy hlasu lidu, přesněji jednoho lida. O přestávce oblastního sněmu, který přijal můj návrh na zavedení kroniky, mi onen lid řekl: „Ty to zvládneš a já se už těším, až si počtu.“ To rozhodlo – žádný výčet schůzí, sněmů, konferencí, usnesení a nekonečných nominací a voleb. Politická strana či její součást je živý organismus obydlený lidmi a zasazený do určitého prostředí. Musí to tedy být o tom životě a napsáno tak, aby to bylo ke čtení, při kterém si zavzpomínáme, místy se poučíme (viz historie – učitelka), místy naštveme a také se občas usmějeme. Řečeno s mírnou nadsázkou, mělo by to být v modré rodině vhodné k předčítání dětem před spaním. Jedincům pukajícím důstojností jsem se asi nezavděčil, ale Vás, ostatní většinu, prosím o shovívavost. Pokud s e rozhodnete i po tomto upozornění číst dále, čeká vás 572 odstavců, 4831 řádků, 54 525 slov 302 138 znaků, 356 670 znaků s mezerami. Dělal jsem, co jsem mohl a pokud mi zachováte přízeň, budu dále pokračovat.